hadoviny

2008-07-24T00:36:00.000-07:00

Svatba! Mikulov, 15. srpna 2008, 11:30, zámecká terasa

Casamento!Mikulov, 15 de Agosto de 2008, esplanada do castelo

Ples FSS - Alois Nebel Cartoon Show

2007-12-12T14:11:00.001-08:00

Ples FSS - Cartoon is not dead

2007-12-12T14:06:00.000-08:00

Brazílie

2007-09-27T07:36:00.001-07:00

Cestu do Brazílie, země kanevalu a Jorge Amada, jsme si dlouho dlouho plánovali. Letos v létě se konečně propojili tři důležité faktory - čas, peníze a levné letenky. Plán zněl jasně - navštívit všechny naše brazilské kamarády a jejich příbuzné. Itinerář proto vypadal následovně - Sao Paulo, Salvador, Chapada Diamantina, Porto Seguro, Rio de Janeiro a Porto Alegre. Na poslední chvíli se sponzorství naší výpravy ujala společnost Swiss Air. Prodali více letenek než bylo míst v letadle a my proto zustali trčet jednu noc v luxusním hotelu v Zurichu s 600 eury odškodného v kapse. Jelikož naše letenka stála původně pouhých 400 eur, letěli jsme zadarmo, a ještě nám něco zbylo :)

Faz muito tempo que comecamos a planear a nossa viagem ao Brasil, o País de Carnaval e Jorge Amado. Este verao combinaram-se tres factores importantes - o tempo livre, o dinheiro e uma oferta especial dos bilhetes de aviao. O plano foi simples - visitar todos os nossos amigos brasileiros e as sua famílias. O itinerário foi seguinte - Sao Paulo, Salvador, Chapada Diamantina, Porto Seguro, Rio de Janeiro e Porto Alegre. No ultimo momento conseguimos um apoio financeiro especial da companhia Swiss Air. Por causa do overbooking tivemos que ficar uma noite em Zurique, num hotel de luxo, com 600 euros da compensacao. Como o nosso bilhete foi so por 400 euros, a nossa viagem foi de borla e nos ficamos com algum dinheiro a mais :)

Sao Paulo

2007-09-27T07:25:00.000-07:00

V Sao Paulu na letišti nás čekala první naše krásná průvodkyně – doktorka Nan Hsin. Ta si nás odvezla do svého opevněného činžáku (dvě brány, dva strážci, elektrický plot), a ubytovala ve svém bytě (jedno bojové kotě – směs kočky a pumy). Ochutnali jsme první exotické džusy ze známeho i méně známého ovoce – maracuja, mango, goiaba či jaca.
Sao Paulo je město, které ve 20 století prošlo překotnou modernizací, nové stavby dravě pohlcují ty starší a historických památek je zde poskrovnu. Jako ekonomické srdce Brazílie má ale dost peněz na podporu kultury a rozhodně stojí navštívit některé zdejší kulturní instituce, například tzv. MASP – Muzeum umění Sao Paula, které se trochu težce vznáší na nejznámější obchodní třídě města - Avenidě Paulista. Kolekce je rozsahem vcelku malá, ale obsahem velmi cenná, sbírka je nejlepší v Jižní Americe. Dalším zajímavým projektem je přestavba železniční stanice Estacao de Luz. V její budově bylo otevřeno Muzeum portugalského jazyka – interaktivní moderní expozice je okouzlující!

No aeroporto de Sao Paulo, a guia bonita – Nan Hsin ja estava a nossa espera. Fomos directamente para a casa fortificada (duas portas, duas guardas, a cerca eléctrica) e aterramos no seu apartamento (um gatinho de combate – a mistura do gato e da onca). Provamos também os primeiro sumos/sucos da fruta conhecida e menos conhecida – maracuja, manga, goiaba ou jaca.
Sao Paulo é uma cidade que sofreu, no século XX, uma modernizacao rapida, os edifícios antigos eram devorados pelos novos e há, portanto, poucos monumentos historicos. Por outro lado, como a coracao economica do Brasil, SP tem dinheiro para apoiar os projectos culturais e com certeza vale a pena visitar alguns museus, por exemplo MASP – Museu de Arte de Sao Paulo, que tenta levitar em cima da rua mais conhecida da cidade – Avenida Paulista. A coleccao nao é muito grande mas contem as pecas valiosas, a coleccao é a melhor na America do Sul. Outro projecto interesante foi a reconstrucao da estacao da Luz e a abertura do Museu da Língua Portuguesa – a exposicao é bem interactiva e moderna, espectacular!

Salvador de Bahia

2007-09-27T06:30:00.000-07:00

Před poutním kostelem Bom Fim, žádný turista neodejde bez stužky

Em frente da Igreja de Bom Fim, o turista nao consegue sair sem fita

Ze Sao Paula jsme pokračovali letadlem do Salvadoru v Bahii. Odbavení bylo dost dobrodružné, nám se to podařilo tři minuty po oficiálním odletu letadla. To jsme netušili, že budeme v promrzlé budově letiště čekat ještě pět hodin. Když jsme odlétali, bylo pět stupňu celsia.
V Salvadoru sice řádila tropická bouře, ale bylo teplo a my jsme navíc měli svoje vlastní soukromé slunce – hostitelku Lianu. Tahle smyslná bahijka nám měla představit jedno z nejkrásnějších brazilských měst – Salvador. Ona i její charismatický tatínek se o nás starali opravdu skvostně.

De Sao Paulo continuamos de aviao para Salvador. Check-in tornou-se numa aventura, nos conseguimos os nossos bilhetes tres minutos depois da saida oficial do aviao. Mais tarde apercebemo-nos, que vamos esperar mais cinco horas numa sala congelada do aeroporto. Quando saimos, fazia cinco graus.
Em Salvador apanhamos uma tempestade tropical, mas a temperatura foi agradavel e nos tivemos o nosso sol particular – Liana. Esta baiana cheia de sensualidade ia apresentar-nos uma das cidades mais bonitas do Brasil – Salvador. Ela e o seu pai carismático tomaram conta de nos com grande amabilidade.

Námestí Pelourinho - ex-libris Salvadoru, tady se točila adaptace Amadova romanu Dona Flor a její dva manželé

Largo de Pelourinho - ex-libris Salvadoru, aqui realizaram a adaptacao do romance de Jorge Amado Dona Flor e seus dois maridos

Výhled z majáku po tropické bouří

A vista do farol depois da tempestade tropical

Romantická ulička kousek od Pelourinha

A ruela romantica perto de Pelourinho

Láska prochází žaludkem a my jsme si stát Bahia zamilovali. S Lianou a jejím tatínkem jsme si dali mistní specialitku - moquecu. Extravagantní chuť je pro našince těžko popsatelná, africké vlivy jsou ale jisté.

O amor chega através do estomago e nos apaixonamo-nos por Bahia. Com Liana e o seu pai experimentamos a especialidade típica - moqueca. É difícil descrever o sabor extravagante, com certeza foi influenciada pelos africanos.

Salvador má krásné pláže a teplé moře i v zimě. Kokosové mléko je naopak studené.

Salvador tem as praias bonitas e o mar quente, mesmo no Inverno. A agua de coco, ao contrário, serve-se fria.

Tahleta plážička byla přimo před našim provizorním domovem

A praia em frente da casa da Liana

Chapada Diamantina

2007-09-27T02:14:00.001-07:00

Cesta z města vedla směrem do národního parku Chapada-Diamantina, který leží šest hodin autobusem ve vnitrozemí státu Bahia. Základnou nám bylo městečko Lencois a místní rastafa Itu se svoji rodinou, od kterého jsme si za 300 korun na noc pronajali domeček se síti.

O caminho para fora da civilizacao levou-nos para o parque nacional Chapada-Diamantina que fica seis horas de onibus/camioneta no interior de Salvador. A nossa base situava-se numa cidade pequena chamada Lencois, numa casa com rede que alugamos por 10 euros do seu dono – rastafa Itu e a sua familia.

Krajina okolo Lencois je plná vodopádů a průzračných tůní

A paisagem ao redor de Lencois - cataratas e pocos

Majitel tohoto baru obsluhoval komejdoucí a ve volných chvílích kopal v okolí a hledal diamanty. Pokud nějaké našel, objednal helikoptéru, roztočil peníze v Sao Paulo a pak se zase, chudý, vrátil do náručí přírody. To je koloběh peněz v přírodě.

O dono deste bar serviu os turistas e no tempo livre estava a procura dos diamantes ao redor da casinha. Encontrando-os, mandou vir o helicoptero, disfrutou o dinheiro em Sao Paulo e depois voltou, pobre, para a natureza. Isto é o ciclo do dinheiro em natureza.

V baru se můžete i naučit číst - Livro de Alfabetizacao

Livro de Alfabetizacao - no bar, para aprender a ler

Lencois

Rastafa Itu ve funkci průvodce moc neobstál, byl v pohodě, ale línej.

Rastafa Itu como nosso guia nao foi muito bom, sem stress, mas preguicoso.

Krmení opiček banány bylo povoleno

Alimentar os macacos foi permitido

Vrchol Hory Otce Inacia - pohled na Chapadu

O Morro do Pai Inácia - A vista para Chapada

Cestou zpět do Salvadoru

No caminho de volta a Salvador

Porto Seguro

2007-09-27T01:59:00.000-07:00

S malou zastávkou Salvadoru jsme pokračovali autobusem na jih, do města Porto Seguro. V jeho okolí se na velikonoce roku 1500 vylodili portugalci a objevili tak pro sebe a Evropu to, co již dávno existovalo – území dnešní Brazílie. Dnes je zde oblíbené turistické letovisko a jen těžko se zde hledá klid a panenská příroda.

Com a pequena paragem em Salvador continuamos de onibus em direccao para sul, para Porto Seguro. Aqui, durante a Pascoa em 1500, os portugueses descobriram para si e para a Europa o lugar que ja tinha existido antes – o territorio hoje chamado Brasil. Hoje em dia, Porto Seguro é uma destinacao turistica popular e é dificil encontrar um lugar tranquilo e a natureza pura.

Jeden z mnoha kostelíků které pomáhali evangelizaci původního obyvatelstva

Uma da igrejas que ajudaram evangelizar a populacao indígena

Rio de Janeiro

2007-09-26T07:06:00.001-07:00

Pohled z Niteroi na Rio

A vista de Niteroi ao Rio

Rio de Janeiro je perlou mezi brazilskými městy.
Mohli bychom ji nazvat perlou nepravidelného tvaru, křivky města jsou vskutku barokní, plné vášně.
My jsme měli tu čest bydlet u našeho kamaráda architekta Filipa a jeho rodiny v Niteroi. Stravili jsme v Riu pouhé čtyři dny, což je na tohle město opravdu málo.

Rio de Janeiro é uma perola entre as cidade brasileiras. Poderiamos chama-lo uma perola da forma irregular, as curvas da cidade sao realmente barrocas, cheias de paixao.
Nos tivemos a honra de ficar na casa do nosso amigo arquitecto Filipe e a familia dele em Niteroi. Ficamos no Rio so quatro dias, o que foi realmente pouco tempo.

Muzeum současného umění v Niteroi od Oscara Niemayera

Museu da Arte Contemporanea em Niteroi de Oscar Niemayer

Copacabana!

Ipanema

Jízda tramvají na posledních dvou existujících linkách je neuvěritelný zážitek. Na nás nezbyla místa, tak jsme museli viset...

A volta de electrico/bonde numa das duas ultimas linhas existentes é uma experiencia inesquecivel. Nao havia lugares, tivemos que pendurar...

Tahle pláž byla kousek od Ria a nedá se na ní dostat jinak než autem. Můžete si tak dovolit nechat věci na pláži a jít do vody bez strachu, že by vás někdo okradl.

Esta praia fica perto do Rio e só é possível chegar lá de carro. Podem, portanto, fazer mergulho e deixar tudo na praia sem medo do roubo.

Naší dva skvělí průvodci po nočních klubech samby - Filipe a Marana.

Os nossos guias perfectos que nos mostraram os clubes da samba - Filipe e Marana

Porto Alegre

2007-09-26T05:11:00.000-07:00

Porto Alegre leží na úplném jihu Brazílie a v zimě je zde tudíž opravdu zima. Pokud se pak chcete zahřát, musíte dobře pít a jíst, což zde není problém. Místní hovězí na grilu - churrasco - je neuvěřitelně lahodné. Stačí pak otevřít lahev dobrého chilského vína a vše zakončit třtinovou pálenkou - cachacou - a zima je tatam.

Porto Alegre fica mesmo no sul do Brasil e o inverno lá significa o inferno, com as temperaturas baixas e sem maneira de se aquecer. A unica opcao para ganhar energia é comer e beber bem, o que nao é problema. O churrasco gaucho é incrivelmente saboroso. Chega abrir uma garrafa do vinho chileno e terminar com um copo de cachaca. O frio desaparece imediatamente.

Churrasco, tedy maso na grilu, je skutečna jižanská delikatesa

Churrasco é uma delícia gaucha

Na jihu jsme měli tři fundované průvodce - Renatku, Fernanda a Dianu. Kromě dobrého masa mají rádi i dobrý čaj - tzv. maté, který se pije z vyřezané tykve. A pokud byste na jihu Brazílie náhodou potřebovali kompletní diskografii Ivy Bittové, obraťte se na Fernanda. Má od ní snad všechno.

No sul tivemos tres guias - Renata, Fernando e Diana. Alem do churrasco gostam também do bom chá - assim chamado maté que se bebe do chimarao. E se lá no sul precisarem a discografia completa da cantora checa Iva Bittova, é so pedir Fernando. Acho que ele tem tudo.

Aparados da Serra

Aparados da Serra je nádherná přírodní rezervace. Je to vlastně několik kaňonů, které vytváří přirozenou hranici mezi dvěma brazilskými státy - Rio Grande do Sul a Santa Catarina. Je to trochu z ruky, ale rozhodně tento kus Brazílie stojí za to vidět.

Aparados da Serra é um parque natural espectacular. Sao vários canions que fazem fronteira natural entre dois estados brazileiros - Rio Grande do Sul e Santa Catarina. Fica um pouco mais longe, mas com certeza vale a pena visitar.

Salsa salsa!!!

2007-07-24T02:45:00.001-07:00

No a ještě v rychlosti nahodím fotky salsy, díky které jsme tyhle všechny mazly a kočenky potkali. No, teď jsem si všimla, že jsem nezmenšila žádné salsové fotky, tak snad příště...

Naše rozlučka/Nossa Despedida

2007-07-24T02:28:00.001-07:00

Nechtěla bych působit nějak nekriticky, ale myslím si, že naše rozlučka byla objektivně nejlepší. Vděčíme za to ovšem brazilské hudbě, kterou mi nahrála Lucia, animátorskému duu Diana-Leo, kteří nás učili brazilské tance a Marcovi a salse.

Na našem večírku se do půlnoci jedlo a od půlnoci do tří hodin do rána tančilo. Poslední hodinu už jsem jen tak polehávali a ujížděli na focení sebe sama. Party ukončila serie karetních triků, které Igor bez vyžádání předvedl. Kdo zná velikost našeho bytu, nebude věřit, že se tam vešlo tolik lidí a ž se tam odehrávalo tolik prostorových aktivit. Snad jen ty karetní triky, ty by nám mohli věřit všichni.

Despedida de Felipe e Junia

2007-07-24T02:10:00.000-07:00

Jako jeden z prvních odjížděl Brazilec Felipe se svou přítelkyní Juniou. Jeli cestovat po Evropě a proto se snimi, stejně jako s většinou našich braziclkých přátel v Brazílii mineme. No, nic není dokonalé. Co ale dokonalé je, je prostor, ve kterém Felipe bydlel. Do té doby, než jsme poznali jejich dům a zahradu, tak jsme si mysleli, že nad náš výhled není, ale obrovská zahrada v historickém cetru Porta s palmou a výhledem na katedrálu a řadu dalších kostelů, nás přesvědčil, že má náš byteček konkurenci. Třešničkou na dortu byla zrekonstruovaná budova z 18.století, která stála uprostřed zahrady.

Fotky nepotřebují komentář, ale neodpustím si poznámku k italsko-španělskému páru, který se vždy a všude věnoval výhradně sobě. Ti dva byli absolutně pohlcení sami sebou. Od podzimu má prý fungovat linka Brno-Barcelona, tak se asi sjedem podívat, jak jim to klape.

Rozlučky/Despedidas

2007-07-24T01:58:00.000-07:00

Rozlučové party - asi měsíční maraton citového rozkládání, který každého připravil úsměvy, chuť k jídlu, spánek a v poslední fázi i o fyzickou přítomnost kamarádů. Navenek bylo ale všechno ohromně veselé, protože si všichni snažili užívat poslení okamžiky v neopakovatelném složení.

Nejbrutálnější byla despedida Marie, protože to byla skutečně poslední party, na které jsme se všichni potkali, takže jsme se na závěr všichni objímali a líbali a loučili a všem nám bylo mizerně. Dva dny potom jsme odjeli z Porta.

Pizza italiana

2007-07-24T01:48:00.000-07:00

Tradici mezinárodních večeří vyprovokoval náš italský učitel salsy Marco, který nás neustále zval na Tiramisu, těstoviny a pizzu. Byl ale zároveň dost přísný na ty, kteří mu pozvání neoplatili, takže nakonec většina cizinců pod jeho nátlakem připravila nějaké to typické jídlo - i díky němu jsme ochutnali španělskou paellu, brazilské brigadeiros, vynikající francouzské brambory se sýrem roblochon, několik druhů těstovin a polévek, slané i sladké crepes a v neposlední řadě Joaův nepoživatelný zmrzlinový dort s obřími kusy čokolády a sušenek.

Jantar checo

2007-07-24T01:36:00.001-07:00

Multikulturalita prochází v neposlední řadě žaludkem. My jsme žaludky našich přátel prohnali kuřecím vývarem s nudlemi a jahodovými knedlíky. Mělo to dost úspěch, protože to bylo absolutně neznámé a móóóc dobré.

Ovocné knedlíky jsme nikdy nedělali a docela nás stresovalo, že máme najednou vařit asi pro dvacet lidí. Naštěstí byla zrovna na návštavě rodina, která přiložila ruku k dílu a ač ani oni neměli s vařením tohoto jídla žádné zkušenosti, tak se ten strach z neúspěchu rozložil na víc lidí a nakonec bylo vše perfektní.

Festa Juniana (CZ/PT)

2007-07-15T02:54:00.000-07:00

Zacatkem cervna poradala asociace brazilskych studentu (BRASUP) festu, jejiz soucasti bylo i predstaveni vsech aktivit, ktere se pod jeji zastitou konaly - tedy i nase salsa. V te dobe byla v Portu cela ma rodina, tak jsem se jim chteli predvest. Rodice odesli asi deset minut pred zacatkem nasi exhibice, protoze videli na "programu", ze nase vystoupeni je uvedene na predposlednim miste. Bohuzel se s touto obavou nesverili a my jim tudiz nemohli vysvetlit, ze v teto casti sveta neexistuji slova jako "program", "casovy poradek", "plan" a podobne veci, souvisejici s radem a organizaci. Kazdpodane na rodice byla festa hlucna jeste pred tim, nez zacala hrat hudba, tak bylo dobre, ze sli domu. Krome salsy na vecirku zaznela taky batucada, coz je takove dost hlasite bubenicke vystoupeni navozujici extaticke nadseni- je to super akorat to dost nici nase vlastni usni bubinky (akusticka poznamka od Igora). Pak byla soutez v brazilskem tanci forro a pak vystoupila nejhorsi kapela na svete, ktera party tak nejak prirozene ukoncila prekvapive uz pred pulnoci. Ten den jsem dostala chut prestehovat se do Brazilie

Festa Juniana organizada pela Assosiacao dos Estudantes Brasileiros (BRASUP) teve lugar na cantina da antiga reitoria da UP. A festa foi muito fixe (legal) e nos, do clube de salseros, apresentamos a famosa roda cubana que aprendemos em Portugal gracas a um italiano. Os brasileiros dancaram forro, os checos preferiram beber cerveja.

Brnenska zastavka

2007-07-15T02:41:00.000-07:00

Tak jsme zpet v Brne. Je tu horko a neni tu plaz a more. Taky tu chybi spousta dalsich veci a lidi, ale na druhou stranu je tu spousta lidi a veci, ktere chybi tam, takze ono to nakonec nejak pujde. Poslednich par tydnu bylo tak intenzivnich, ze na prubeznou udrzbu blogu nezbyl cas, tak se na to vrhneme zpetne a to nejspis v portugalskem zneni s titulky. Koukám, že zapomínám používat diakritiku...

Liga a Refega

2007-05-25T08:51:00.000-07:00

Určitě netrpělivě čekáte na zprávu o tom, kdo vyhrál v Portugalsku ligu. My jsme se o tom nejdůležitějším zápase sezóny dozvěděli cestou z poklidného víkendu stráveného na chalupě v Tras-os-Montes u kamarádovy kmotry. V dědině se čtyřiceti obyvateli se v neděli konala slavnost - cesta kolem vesnice, korunovaná veselicí se selátky, beránky a proudy vína. Víkend to byl vskutku povedený. Kmotra byla zlatá, příroda voňavá a rozkvetlá a masíčko dobře propečené. Do Porta jsme vyrazili v neděli v podvečer. Mario, náruživý fotbalový fanda (stejně jako každý, ale skutečně úplně každý Portugalec) si zápas naladil v rádiu a sešlápl pedál plynu až na podlahu, aby stihl druhý poločas v Portu v hospodě. Řítili jsme se silnicí stošedesátikilometrovou rychlostí a modlili se za klidný a hladký průběh zápasu, který by nám zaručil, že se dostaneme domů živí a zdraví. Když jsme dorazili do Porta, stav byl 1:1. Vypotáceli jsme se z auta, poděkovali za příjemný víkend a tak nějak automaticky jsme se vydali hledat nejbližší otevřený bar, kde bychom své drama prožili až do konce. V neděli není úplně jednoduché najít otevřený bar, takže jsme se k televizi dostali až za stavu 3:1 pro Porto, kdy už ulicemi jezdila troubící auta. Konečný stav - 4:1 - vyhnal všechny na náměstí. Zažili jsme atmosféru, jak při našem Naganu. Skákal popřípadě troubil každý- muži, ženy, mladí, staří, zdraví i chromí. Nevím, jak to probíhá v Ostravě, když vyhraje ligu Baník, ale tady to bylo opravdu velké.

Queima das Fitas

2007-05-25T08:01:00.000-07:00

...aneb, kdo neblil teď, tak už se nepoblije nikdy. Queima das fitas je něco jako náš Majáles, akorát že trvá od sobotní půlnoci do nedělního rána následujícího týdne. Je to předčasná oslava konce semestru a především velebení studentů posledních ročníků (Finalistas) a taky statečných prváků (Caloiros), kterým tím končí šikanovací rok (Praxe), oblékají batmanovský hábit (Tras) s nímž získávají právo "praxovat". Hlavním dnem je úterý, kdy se na žádné z fakult neučí (ono se vlastně neučí celý týden, ale v to úterý je to oficiální) a studenti se celý den připravují na odpolední průvod městem (Cortejo). Průvod začal kolem páté a skončil po půlnoci. Každá škola měla svůj alegorický vůz, všichni byli oblečení do stejné fakultní barvy, poslední ročníky měly cilindr a hůlku a první ročníky bláznivé masky. Tančili, zpívali, křičeli, břečeli, byli opilí a hlavně hrozně šťastní, což bylo strhující a člověk pomalu začal pronikat do toho, proč jim stojí ta roční šikana za to. Ta oddanost vůči alam mater, kterou každá fakulta davově vyjadřovala různými pokřiky a písničkami a ten pocit přínáležitosti k nějaké skupině, ta identita:-) jakou jim to poskytovalo...trošku jsme jim s mou německou kamarádkou z toho našeho balkónku záviděly. Tady je to oslava studentů a především oslava absolventů, těch šikovných lidí, kteří si konečně proklestili svou cestičku na úřad práce.

Další stránkou byly noční koncerty, které se konaly na tak zvaném Queimodromu, kde bylo pódium pro kapely, jazzový stan, techno stan a spousta barů - každá fakulta, každá asociace studentů měla svůj stánek, kde se dal velmi levně pořídit alkohol. A toho se právě hojně využívalo. Slyšela jsem hodně historek ... nebyly úplně jako pěkné. Ale má nejoblíbenější je od kamaráda Tomáše, který se vypravil se svými spolubydlícími na Queimodrom a jak už to my Češi tak děláme, tak aby zbytečně neutrácel, popíjel už před příchodem na koncert a protože všichni ostatní se šetřili až na Queimu, tak popíjel sám...a opil se...a jak papuč. Takže přišel na Queimodrom, zavřel se na TOI TOIku a čtyři hodiny držel dveře, jo někdo si za ten sedmieurový lístek zajde na koncetr, někdo se tam jde nezřízeně vožrat a Tomáš si tam prostě jen zašel na záchod. Ale protože má něco jako blonďaté kudrlinky, tak i během takovéto indispozice ho portugalská děvčata, ať se jde s nimi napít. K jeho cti musím dodat, že prý nepřijal a dál objímal strom. ......... Já jsme se nějak omylem opila v pátek, těsně před Queimou, takže jsem tak nějak neměla na alkohol v množství větším než malém ani tu nejmenší chuť. Salse zdar1

Algarve - rodinný výlet

2007-05-25T07:10:00.000-07:00

V Portu nás navštívila část Igorovy rodiny. První týden návštěvy jsme věnovali obligátním památkám - sklípky ve Vila Nova de Gaia, park muzea moderního umění Serralves, romantické západy slunce u katedrály a podobné trháky.

Další týden jsme vyrazili z těsného bytečku a vydali se na jih, kde jsme měli rezervovaný prostorově velkorysejší apartmán u moře. Cestou jsme se zastavili v klášteře v Tomaru, který je naprostá lahůdka. Člověk v něm bez problémů stráví tři hodiny, aniž by se stihl nudit.

Nejproslulejším prvkem tomarského kláštera je okno, které je učebnicovým příkladem manuelinského stylu. Dokonce je prý v Pijoanovi.

Na Algarve jsme jeli trošku naslepo, vůbec jsme netušili, jak bude dané místo a dané pláže vypadat, prostě jsme šli jen po nejvýhodnější ceně. Měli jsme ohromné štěstí, protože pláže byly úžasné. Z Armacao da Pera se daly podnikat dlouhé výlety podél pobřeží, kde se za každým útesem objevila nová pláž. Prostě paráda, na tom se nic vtipnýho vymyslet nedá...

Honza a Igorova mamka vzali pobyt u moře naprosto vážně a navzdory teplotě vody s každý den ráchali v moři jak utržení ze řetězu. My jsme je při tom s Igorem pozorovali z vyhřátého písku.

Algarve jsme se rozhodli pořádně procestovat a nejspíš by se nám to i podařilo, kdyby nám u bran města Silves při západu slunce neupadl výfuk. Ale i tak jsme se stihli podívat do Lagos, na Cabo Sao Vicente, na divoké pláže západního pobřeží, které jsou plné svalnatých mazlů, co jezdí na vlnách na surfu s ...takovým padákem, zapomněla jsem, jak se to řekne, ale vypadá to úžasně. Když to ti kluci umí, tak to vypadá ohromně jednoduše, prostě jedou oceánem, jednou rukou se drží za ten "padák", což vypadá, jako by jeli šalinou a pak, když chtějí změnit směr, tak naberou vítr do plachet padáku, což je vynese hrozně vysoko nad hladinu, oni udělají pár přemetů, a po dopadu si to zas štrádujou na druhou stranu pláže. Fascinující.

....potom jsme viděli Monchique a Silves

...a cestou domů Evoru a spoutu krásných malých příhraničních měst s obrovskými hrady, na které jsme jen zírali z Brumlových okýnek, protože už nebyl na žádné turistické pauzy čas. No, takže jsme snad naší milé návštěvě umožnili vyčerpat turistický potenciál Portugalska.

Semana Santa

2007-05-25T05:21:00.000-07:00

Poté, co jsme se zbavili neutišitelného hudebníka a neunavitelného společníka Chrise, vydali jsme se ve společnosti samých příjemných Čechů na výlet do národního parku Peneda Geres. Trochu jsem tady zaexperimentovala s natahováním fotek, nevím nevím, vypadá to zmateně, ale mazat už to nebudu. V Geres jsme si udělali moc příjemný celodenní výlet, kde jsme vychutnávali prostý fakt, že tak není nikdo ze zúčastněných hyperaktivní. Jana se začala usmívat.

Večer jsme se rozloučili se zbytkem výpravy a vydali se směrem ke španělským hranicím. Přenocovali jsme nedaleko nádherného městečka Lindoso, plného starých sýpek (to jsou ty hrobkoidně vypadající stavby rozeseté v okolí hradu). Další den jsme zabloudili k termálním pramenům. Moc dlouho jsme se ale nečachtali, protože už na nás v Zamoře čekal pobyt s plnou penzí a procesími v rámci Semany Santy. Jen pro zajímaost a pro srovnání. V bytě, v němž nás přivítali s otevřenou náručí bydlela navíc: babička, teta, Jorgeho rodiče, sestra Anna neprovdána, bratr Elia a bláznivá fena Gala. Já nevím, pořád mi nad jejich pohostinností zůstává rozum stát.

Na cestě zpět do Porta jsme se projevovali už jen sytě a spokojeně. Zastavili jsme se na kafe, kostely a benzín v Salamance, chytli blechy v Guardě a nechali peněženku a doklady od auta na fotograficky zdokumentované zřícenině. Zříceniny zde nikoho evidentně nezajímají, peněženka a doklady tam ležely i za hodinu, kdy jsme se k hradu řítili z Aveira, vzdáleného 70km od místa činu.

Velikonoce

2007-05-02T07:06:00.000-07:00

Jakepak byly Velikonoce na krestanskem jihu? Bez vajec a nasili? Kdepak kdepak, tolik nasilnych vyjevu a cokoladovych vajec se jen tak nevidi. Jezis to na sklonku zivota nemel zadarmo a vsichni verici si potrpi na vzpominky na kazdicky krvavy detail jeho posledniho utrpeni, takze Semana Santa je radne naturalisticky vyvedena. My jsme si na ni zajeli do spanelske Zamory. Tam jsme udelali velmi milou zkusenost uz na ceste do Portugalska, kdyz nas pod svou strechu a ke svemu stolu prizval Janin kamarad Jorge se svou rodinou. Jana jela tentokrat s nami i se svou zasobou nadseni a extatickych scenek, takze spanelska maminka nakonec pri louceni plakala. Nechci tady delat nejaka ukvapena prirovnani, ale i my jsme si museli svuj vstup do spanelskeho nebe, v podobe kuchyne pani Vicente, zaslouzit nemalym utrpenim. A to utrpenim psychickym jmenem Chris.

Chris

2007-05-02T07:05:00.000-07:00

Osamely kytarista

2007-05-02T07:03:00.000-07:00

Chris byl prijemny, neskodny vegetarian a hinduista, ktery mel sve klidne a neklidne chvilky a ktereho jsme nemohli vystat. Tezko popsat proc, on se musi zazit. Kazdopadne byl vyborny kytarista a zpevak, coz jsme si uzivali do te chvile, dokud jsme nebyli alergicti i na jeho hlas.

...blaznovstvi je nakazlive...

2007-04-19T07:33:00.000-07:00

Do te doby si ale nasel nove kamarady, takze zacal zit pomerne samostatnym zivotem. Z naseho domu si zamiloval vsechny, tedy oba dva...jak Adama, kteremu chodil dopoledne hrat a zpivat, tak portugalskou Sylvii, na kterou jednoho dne proste zaklepal a hodinu s ni meditoval.

Lovci tresek

2007-04-18T12:59:00.000-07:00

Tak tato lod se starala o lovce tresek u Newfoundlandu.

Kapitanuv usmev

2007-04-18T12:52:00.001-07:00

Podarilo se nam proniknout na kapitansky mustek lodi Gil Eanes. Rozhodli jsme se proto vyplout na nejakou tu objevnou plavbu. Nas pokus ovsem i pres kapitanuv usmev ztroskotal.

Treni

2007-04-18T12:52:00.000-07:00

Dalsi pokus se take nezdaril, asi jsme malo treli cervenou a zelenou kouli

Kormidlo

2007-04-18T12:45:00.000-07:00

Tentokrat se nam neco zamotalo do kormidla, treni kouli ovsem bylo prvotridni

Jaro u oceanu

2007-03-27T13:41:00.000-07:00

To nepotrebuje komentar - fotky z nedavne doby, kdyz sesm na dva tydny zavitala vlna veder...aneb, jak se chovaji Cesi tvari v tvar oceanu.

Unorovy karneval

2007-03-27T13:21:00.000-07:00

Koncem unora se v Portugalsku slavi karneval...jiste to nebude odvaz jako v Rio de Janeiro, nejspis chybi ta upocena, obnazena, rytmem samby rozpohybovana tela; tady maji aspon pysni rodice prilezitost navlect na deti ruzne prevleky a promenadovat se s nimi po namesti, coz je obcas nehorazne sladke, tak co. V Portu na hlavnim namesti byl natazeny asi stometrovy rudy koberec a mezi domy byly zavesene lustry. Vznikla tak promenada pro stovky hrdych majitelu maskovane drobotiny, desitku zahranicnich fotografu a nekolik malo mistnich pedofilu.

Nejvetsi Portugalec

2007-03-27T13:09:00.000-07:00

Ano ano ano, i sem do Portugalska priplula nacionalisticky ladena a dle meho nazoru ideologicky zpozdila soutez o nejvyznamnejsi hvezdu daneho naroda. Kdopak by tak mohl byt vyznamnou osobnosti pro narod na (geografickem) okraji Evropy? Objevitel? Moreplavec? Kral? Spisovatel? Kdepak kdepak. Titul Nejvetsi Portugalec si s 41% a vyskou 173 centimetru odnesl Antonio de Oliveira SALAZAR. Ano ano, presne ten, pod jehoz diktatorskym rezimem zeme ctyricet let upadala. Igorovy spoluzacky ten vysledek oplakaly....co naplat vysokoskolaci v tomto typu soutezi obecne nehlasuji...pokud se nejedna o kandidaturu Jary Cimrmana, samozrejme.

Ve skole

2007-03-21T06:11:00.000-07:00

Zacnu o jidle, zas. Jak vypada obed v portugalske (nove otevrene!!!) kantyne: polevka ... s tou se nikdy moc nevytahnou, i dnes to byly vyvarene zelene listy, jako hlavni jidlo jsem si dnes dala chobotnici v testicku s ruzovou chapadelkovou ryzi a jako zakusek jsem docela zaexperimentovala. Misto osvedcenych amarounu, pudinku ci buchty jsem sahla po misticce s neznamym bezovym obsahem; a byla to dobra volba, jestli me me chutove bunky neklamou, tak obsahem byla lehce naslehana smetana, rozdrobene cukrarske piskoty a ovoce...a pak neco cerneho, ale to bych radeji zapomnela.

A jakpak to chodi pred tim a po tom, co se clovek naji v kantyne? Tedy behem vyucovani? Tento semestr mam zapsane ctyri predmety. Hodinova dotace prednasek je tu oproti Cecham dvojnasobna, takze mam vsechny predmety hodinu a pul dvakrat tydne. V realu to ale vypada tak, ze ucitel prijde o pul hodiny pozdeji a konci o pul hodiny driv, takze cas straveny poslouchanim ucitelu je ve finale stejny, jen cas straveny ve skole je dvojnasobny. V hodine Sociologie komunikace a medii mame takovou podivnou zenu, ktera sice prednasi o vlivu nejmodernejsich komunikacnich technologii na spolecnost (nebo aspon tak to vyplynulo z programu kurzu), sama se ale technicky zasekla na zacatku devadesatych let. Pri hodine nam z meotaru promita rucne popsane folie. A hlavnim tematem jejich prednasek je to, jakym zpusobem s ni komunikuji jeji kocky. Hned na prvni hodine se nedopatrenim dopustila takoveho socialniho faux-pas, kdyz nam dala cist clanek o mobilnich telefonech a novych jazykovych kodech, ktere se k jejich uzivani vazou. Jednim z prikladu byla hadka matky s dcerou, kdy dcera matce rekne, ze je "tecla 3" (tlacitko 3) a matka pak casem zjisti, ze to znamena, ze je uplne blba, protoze na tretim tlacitku na mobilu jsou pismena DEF, tedy pro Portugalce DEFICIENTE neboli nekdo handicapovany. Tomu slepci a vozickarovi v prvni rade to asi tak vtipny neprislo.

Skolni jidelna

2007-03-20T14:17:00.000-07:00

Dnes otevreli kantynu!!! Nemuzu tomu uverit. Dnes byla konecne zprovoznena budova, ktera byla v podstate dostavena uz pred dvema lety a inaugurovana byla pred rokem. To je sen. Mela jsem tresku. Jsem stastna.

Portugalsko

2007-03-09T11:34:00.001-08:00

V soucasne dobe jsme v Portu, kde Igor studuje za penize pana Luise Camõese, potazmo portugalske vlady a ja vyuzivam stedrosti Erasma, potazmo financi CR a EU... dolce vita! Jak uz jsem psala do popisu stranek, tak tenhle blog si zrizujeme proto, abychom nezahlcovali maily nasich pratel a prenechali na jejich svobodnem rozhodnuti, zda s nami nase lusofonni osudy sdilet budou ci ne.